Výprava začala tím, že se spojily Veverky se Sokoly. V pátek se sešli na náměstí Veverské Bítýšky a vyrazili vlakem do ostravské skautské klubovny, ve které pak i s jiným oddílem spali.
V sobotu ráno jsme vyrazili nejprve vlakem, a pak pěšky. Cesta nahoru byla dlouhá a náročná. Po cestě jsme postupně začali potkávat čím dál víc skautů, družiny a celé oddíly. Taky se Sokoli a Veverky začali víc seznamovat mezi sebou. Jak jsme objevovali víc a víc oddílů, tak si všichni začali vyměňovat svoje věci (hlavně šátky) se skauty, vlčaty a světluškami z jiných oddílů. Taky jsme se podepisovali na různé věci (židle). Uprostřed cesty jsme museli zrychlit, abychom stihli obřad. Po dlouhém výšlapu na Ivančenu jsme dorazili včas (dokonce o asi 10 min dřív). Pak jsme museli najít dobré místo, kde by byl dobrý výhled na obřad. Nakonec se podařilo a všichni si mohli po dlouhé cestě odpočinout. Jakmile začal obřad, všichni jsme trpělivě poslouchali slova důležitých osob dnešního skautingu. Po něm jsme se šli vyfotit a dát nabarvené kamínky na mohylu.
Pak jsme se rozdělili – Veverky šly na vlak a Sokoli na Lysou horu. Veverky se po cestě stavili na vodopádech. U vlaku do Ostravy se sešli všichni živí a zdraví (naštěstí). Na klubovně jsme si dali večeři a šli jsme spát (Sokoli o něco později).
V neděli jsme šli do ostravské Vidy. Byli jsme tam přibližně dvě hodiny. Měli jsme rozchod a pohybovali jsme se po Vidě samostatně bez vedoucích. Ve Vidě byly různé programy, ale nejlepší byl o CHEMII. Všichni si to moc užili, ale už se bohužel muselo jet domů. Přišli jsme do klubovny, dobalili jsme se a šli na vlak. Ve vlaku neměli klimatizaci, takže jsme umírali vedrem a místo 2h cesty jsme jeli 3h. Ve vlaku jsme se rozdělili, protože nás bylo moc. Jedna půlka jela přes Královo Pole a druhá přes Kuřim. Ve Veverské Bítýšce nastal čas loučení. Ale věřím že se účel výpravy splnil, tedy aby se Veverky a Sokoli lépe poznali.
Zapsala: Malina
