Pro tuhle výpravu jsme měli od Sokolů jasné zadání: Přesně zopakovat výpravu do Rakoveckého údolí z října loňského roku. Tak moc se jim líbila! Nesehnali jsme sice tentokrát spaní v krásné klubovně ve Křtinách, ale podařilo se nám přespat v nedalekých Jedovnicích. Jinak se šla stejná trasa, spalo se na stejném místě, ba i program byl takřka totožný. Novinkou ovšem je, že zážitky z výpravy si tentokrát sepsali naši skauti (po mírném přinucení) sami.
Zapsal: Stuart
Dali jsme si sraz ve Veverské Bítýšce na náměstí. Jeli jsme autobusem od Kuřimi a tam jsme přesedli na vlak a pak na autobus. Pak jsme přišli do klubovny a jedna skautka nás provedla po klubovně. Tam jsme čekali, než nám Filip s Šimone udělají jídlo. Trvalo to asi do 22:00, ale dočkali jsme se! Mezitím jsme hráli Citadelu (karetní hra). Ráno jsme na snídani měli ovesnou kaši. Potom jsme šli do Rudického propadání, kde byly jeskyňky, do kterých se dalo vlézt. Pak jsme šli zpátky na klubovnu a dali jsme si oběd (špagety). A vydali jsme se do středověké vesničky, kde Šimon s Filipem začali dělat čočkovou polívku. Vláďa, Sofča a Malina šli spát do klubovny. My ostatní jsme byli u ohně a Stuart hrál na kytaru. Další den jsme měli na snídani závin, který nám donesli ti, co spali na klubovně. A my už jsme se začínali balit a až jsme měli sbaleno, tak jsme si zahráli Vlkodlačí vesničku. Pak jsme pod vedením Maliny a Sofči uvařili oběd a jeli domů.
Zapsala: Gaučík
Ve vlaku jsme potkali jednoho asi osmiletého kluka a zamávali jsme mu. Ignoroval nás, ale každou chvíli se na nás po očku podíval. Na cestě si kluci povídali o Bobří mytologii (jejich vlastní náboženství podle kterého jsou tři hlavní bohové: velký bobr, střední bobr a malý bobr, který později zhřeší a rozpoutá válku mezi lidmi i bohy). Kluci o něm chtěli natočit film, který by pojednával o stvoření světa (dosud ho nenatočili) a uspořádali nábor herců. V Rudickém propadání jsme objevili „obří“ jeskyni a z ní Matouš a Betty po laně vlezli do menší úzké jeskyně. Ve vlkodlačí vesničce Šimon s Filipem zjistili že jejich stan – od kvalitní německé firmy, jak prohlašovali – nemá tyčky, a tak šli do lesa shánět klacky. Když začalo pršet, změnili názor a najednou to byl stan od pochybné německé značky.
V autobuse jsme potkali sedmiletého kluka a dělali si z něho srandu, ale jeho slovník nebyl zrovna skautský a hlas tichý. Jestli mluvil pravdu tak se jmenoval Diego. Tramvaj/šalina vypadala, jako kdyby se v ní někomu navalilo.
Zapsal: Matouš
